Opět po roce jsme vyrazili spolu se skauty z Chlumce nad Cidlinou do „Vlčí rokle“, jak říkáme opuštěnému lomu za Ostroměří. Naše cesta započala v sobotu 22. 2. brzy ráno na našem vlakovém nádraží. Sešlo se nás 30 dětí a 6 dospělých. V Ostroměři jsme přistoupili k chlumeckým do vlaku a popojeli o jednu zastávku dál, do Šárovcovi Lhoty. Vláček, kterým jsme jeli, byl tak natřískaný, že chvilku vypadalo, že se pan průvodčí do vlaku ani nedostane. Ale jednu zastávku jsme přežili, více než 80 skautů vystoupilo ve Lhotě a konečně jsme měli možnost potřást si levicí. Magda si pro nás připravila hru na cestu, jmenovala se Agenti. Ve zkratce měly děti zjistit mnoho informací, například kdo byl v Japonsku, kdo má doma domácího mazlíčka, kdo měl dvojku z chování a tak podobně. Cestu nám komplikoval fakt, že v lesích okolo Ostroměře probíhala lesní těžba. Cesty byly dost rozježděné a rozbahněné. Ale i přes tuto malou nepříjemnost jsme za hezkého počasí došli do rokle. A ani ta neunikla těžbě, takže z mnoha stromů v ní stojících zůstalo několik málo stojících jedinců. Naštěstí zůstaly stromy nahoře na cestě, a tak Viktorovi nic nebránilo v přípravě dvou slaňovacích míst. Trochu jsme se rozkoukali, chlumečtí rozdělali oheň, připravili bojovku a my jsme šli jistit děti, které chtěly slaňovat. Jelikož dětí bylo mnoho, rozdělili jsme je na část, která hrála bojovku, další slaňovali nebo opékali buřty. Čas běžel velmi rychle, proto jsme se rozhodli, že naši nejmenší pojednou domů o vlak později, než jsme měli v plánu. Naštěstí nám opět, po kolikáté už, vyšlo počasí, a tak nás nic netlačilo k brzkému odchodu. Den krásně plynul, vše jsme stihli a byl čas k odchodu. Než jsme vyrazili na vlak (ta mladší část) a do školy (ti starší), utvořili jsme Gilwellský kruh. Připomněli jsme si, že dnes je 22. 2. tedy Den zamyšlení, den, v kterém se narodili zakladatel skautů lord Baden – Powell a jeho ženy Olave, náčelnice skautek. Jakmile jsme vyrazili směr Ostroměř, začalo se nad námi smrákat a pocítili jsme první kapky deště. Naštěstí jsme stihli, jak nastoupit do vlaku, tak dojít do školy, než se spustil déšť. Měli jsme na počasí velké štěstí. V místní škole jsme se ubytovali ve velké tělocvičně, začali tam hrát hry a připravili jsme si večeři. Večer se buď hráli hry nebo si povídali nejen o právě proběhlém dni. Kolem půl jedenácté večer jsme zalehli, abychom se zhruba o půl osmé probudili, nasnídali se, pobalili věci a došli na nádraží. Společně jsme dojeli do Chlumce, kde jsme se s chlumeckými rozloučili a pokračovali notně zpožděným rychlíkem do Hradce. Bohužel nám kvůli tomu odjel přípoj, proto jsme si nedobrovolně prodloužili o hodinu čas strávený na hradeckém nádraží. Do Třebechovic jsme dorazili po poledni, děti předali rodičům a rozprchli jsme se domů.
Zapsal: Přemek
