Družina Zbytek ve složení Smíšek, Hyperka, Kopre – Šéfová, Orny a Hříbek. A dole vedoucí Radka (na fotce ještě chybí poslední členka Sporty, která se nemohla závodů v tomto termínu zúčastnit)
Za oddíl skautek, konkrétně za družinu Zbytek, bych vám chtěla vyprávět o Svojsíkově závodě,
kterého jsme se letos účastnily a překvapivě to dotáhly až do státního kola.
Závody začínaly v pátek, registrace byla v osm třicet, a my se musely dostat až do Tábora. Vstávaly
jsme ve čtyři hodiny ráno a někdo ještě dřív. V klubovně jsme ještě dodělávaly něco z úkolů, co jsme
musely mít hotové, a kolem páté jsme potom odjížděly. Cesta ubíhala docela rychle a my brzy byly
v Táboře.
Po registraci nám dali instrukce a my si poté musely nakoupit jídlo a stihnout autobus, který
nás měl odvést na začátek naší trasy. No, stihly jsme to je tak tak. Autobus nás odvezl do Malšic,
odkud jsme měly dojít zpět do Tábora, což bylo plus mínus sedmnáct kilometrů. Už tak jsme byly
unavené z toho vstávání a dlouhé cesty, takže na konci těch sedmnácti kilometrů jsme byly fakt úplně
vyřízené. Po cestě nás čekaly stanoviště, patřící k hlavní části závodu. Byly jsme tak zkoušeny
například ze skautské historie, morseovky, vyhledávání informací nebo plavbě po řece Lužnici. Po
nekonečné cestě, unavené neskutečným vedrem a nedostatkem vody, jsme konečně dorazily do cíle.
Tam jsme zjistily, že autobus, který nás měl odvést na místo, kde jsme měli všichni být až do neděle,
na nás nepočkal a odjel.
No nedivily jsme se, měly jsme zpoždění hodinu a devět minut. Nakonec nám slíbili, že za hodinu má přijet další autobus, určený pro vedoucí, kteří byli na stanovištích. No, nakonec autobus dorazil, ale ne za hodinu, ale asi za dvě a dovezl nás kousek od Bechyně, kde jsme ten večer už jen postavily stany a šly spát. Další den, v sobotu, jsme dopoledne udělaly ještě stanoviště zdravovědu a přednesly naší báseň, kterou jsme měly představit naší družinu.
Teď už násjen odpoledne čekaly brány, což bylo dvacet dva stanovišť, na které jsme museli dojít do Bechyně. Po obědě jsme se teda zvedli a v horku a po silnici došli až do zámeckých zahrad právě v Bechyni. Tam jsme následující tři hodiny chodily po stanovištích, vždy na jedno stanoviště právě jeden člen
družiny. Za úkoly tam bylo například programování, střílení z luku, skákání přes švihadlo, poznávání
rostlin nebo skládání básně. Po téměř třech hodinách jsme měly konečně hotovo a mohly se vydat
zpět na základnu, ovšem až potom, co jsme si každá daly na náměstí v Bechyni kopeček zmrzliny. Ten
den nás už pak nic moc nečekalo, možná kromě tancování u táboráku a večeře. V neděli bylo vlastně
už jen vyhlášení výsledků a mohly jsme domů. Vyhlášení proběhlo ve slavnostní náladě, všichni byli
patřičně vystrojeni do skautských krojů. Neměly jsme žádná vysoká očekávání, jenom jsme nechtěly
skončit poslední. To se nám splnilo a nakonec jsme třináctí z patnácti. Myslím, že můžu mluvit za
všechny a říct, že jsme s tímto výsledkem nadmíru spokojené.
Orny – Anežka Dvořáková
Fotografie ze závodu na naší Flickr galerii
